Úchyláček

Pod vesmírným baldachýnem
v krajině temnější než Modrava
schovaný za měsíčním stínem
svlékal se chlápek do naha.

Čekal u cesty, svítil si zadkem
se slinou v koutku a s aparátkem
co jednou slabý je a jindy vzrůstá
čeká až půjde sem, ta selka tlustá.

Vyskočí na ni, chtěl by ji obnažit
ona se usmála, chtěla ho pohladit
on však ji povalil a trhal suknici
ona mu lupla jednu po sanici.

Omráčen láskou a taky chtíčem
obdržel k tomu pěkných ran bičem
a jeho aparát dosáhl změny
je jako kolík zatlačený.