Osudová

Osudem ti souzená, tvé prokletí i odměna. Tvá radost i žal,svůj kámen táhneš dál. A přešla století jak vteřina, však přiběh ten stále znova začíná. To se mnou si měl být, mou ruku uchopit. Mé srdce zmatené, teď tluče: ne a ne, nechce pochopit, že se mnou nechceš být. Ty můžeš změnit osud svůj, to si pamatuj. Láska co srdce otvírá, láska co v duši je, tě povede.