Pocity

Jak má být krásný den

když sám si v trávě sedím

a k nebi vzhlížím jen

jen já sám sobě vadím.

 

Pln krásy lesů v okolí

a vůně lučních květin

jen čekat až to přebolí

či zapadá smetím.

 

Přes ozvěnu strmých skal

a zvuky vody z kamení

jen já bych pořád vzpomínal

na jedno krásné zjevení.

 

Za zpěvu ptáků lesních

když ucho mé se rozplývá

přemýšlím o všech skutcích

z nichž radost nikdy nebývá.

 

Při svitu jasných hvězd

v tom krásném mírném vánku

vzpomínat na to kolik jest

probdělých nocí místo spánku.

 

V posteli těsně před spaním

když strašné ticho je

já vždycky hrozně zesmutním

k tomu jen jedno přání je.

 

Jen ležet s tebou na louce

na záři hvězd se koukat

držet se spolu za ruce

a nemuset jen doufat.

 

Hlavu si k tobě otočit

pak na tvůj pohyb čekat

a v očích lásku zřít

já nikam nechci spěchat.

 

Tak doma v židli sedím

a hlavu držím v dlaních

a přec tě stále vidím

přebývat ve svých přáních.