VONÍŠ

Voníš okvětními lístky jabloní
a loňským babím létem
jako střízlivé moudré ráno
s nadějí
že tvé slzy,stékající po amuletu Madony
jsou jen štěstí a ne pamfletem
co rukou kritika psáno
nežádoucí emoce spouštějí

voníš podzimním orlojem
náměstím i tržnicí
kde blýskající se cetky
lékořice a exotické koření
dodávají punc tvým jemným pohledům
voníš mořským příbojem
deštěm i vichřicí
jako rozházené kytky
padající z nebe pro akt loučení

voníš osmým divem světa
jako pokušení
a nezdolná touha
za světlem jít
voníš jako krásná němá věta
co lehounce na jazyku zabrní
jako když láska se rouhá
a brání tajným milencům
o ní snít.