Alauda

zpívej

.

noříš se do skla
a dotýkáš se obzoru
/odraz na hladině se rozmihotal/
vznášíš se -
letíš, padáš
bez pevného bodu v prostoru

a ve tmě jasně vidíš
vlákna
a krajky záhadných drah hvězd
zpívej
procházíš branou zenitu
a stínů pod lunou
tak zpívej
slunci na počest

v troskách dávných chrámů
rudých - už nikdo neví čím
/snad jitry nad krvavým Římem/
u nohou sloupů
vprostřed polosmytých příběhů
/už nepřijde bůh ze stroje -
čas dal se na jevišti do běhu/

Usnuli
v sedlině u dna
/a pravda z vína
vyprchala s úsvitem/

.

Podívej
čechrá si pírka -
poutník rán
za kopci přešlapuje
nepozván

zpívej, skřivánku...