OČI

Tvé oči jsou, jak studánky,

co rozsvítí se z jara,

když jejich třpyt se rozlije po kraji,

to snad - jen krůpěje rosy padají k zemi,

do té hlubiny bych se mohl dívat stále

a zapomenout na vše špatné,

co v světě jest,

až z temných lesů jde ten nádherný lesk,

který v nich ukrytý,

mé srdce probudí,

pro ty plané naděje,

ale přece - to kouzelné je.

Jiří.