Okamžik prozření

Anotace: Z ničeho nic při cestě autobusem, trochu zmateně vznikala na dlažebních kostkách, ale líbí se mi.

V očích mokrý lesk.

Nechtěný

a odmítaný

po černovlásce stesk.

Limonádu vylil někdo?

Už uschla, boty se lepí.

To není limonáda!

Svědomí! Je mi to jedno.

V dění běžného bytí

z vlastní vůle,

s rozkoší,

sklízím duševní blití.

Jako janitor na ulici

bez výčitků,

s denní rutinou,

na chodníku i poklici.

Každou chvíli se ptám.

Já to vím,

odpověď nechci.

Přesto ji hledám.

Navrch huj a vespod fuj.

Doufám, že budu jediný

či poslední

kdo nad tebou zlomí hůl.