Poupátko

Mé velké lásce dobrou noc přeji,
pusinku pošlu v noční eseji,
o tom jak miluji poupátko modré,
na venek chladné, v jádru však dobré,
o vůni nemluvím - ta občas schází,
přesto mě dovede vnést do extází,

stonek je silný, však listy vadnou,
se špatným životem i květy chřadnou,
kořeny mohutné drží mé poupě,
které se tváří občas i hloupě,
chytré však je, ale líné víc,
na práci nadává z plných plic,

roste mi dál poupátko drahé,
přeji mu jen, ať je zdravé,
ať učí se denně s životem rvát,
ať umí dokázat, že nás má rád,
ať usmívá se a váží si světa
a tady končí moje věta.

Krásně spi poupátko