Pomněnky

Netvořím si žádné domněnky
když pomněnky ve vlasech ti kvetou
mě tou moudrostí
pohostí
a s lehkostí modrého vánku
přede mnou branku zas otevře.

Tvé kadeře mi velmi zblízka
hrají barvou jako líska
a ve tvém pojetí věčnosti naleznou
zahradu stráženou ženou železnou.

Unaven ztrátou odpovědi
sedí v zahradě u zarostlé brány
vrány popelavé kolem krouží
malý zlatý prsten upustily v louži.

Toužím jako ty po objetí
pak odletí vrány za zenit
začlenit se do světa chodu
poblíž paradigma zrodu.