Na bílém koni

 

 

~~~~~~~~~~

~Na bílém koni~

~~~~~~~~~~~~~~~~~

 On přijel za ní na bílém koni

 stejně jak předloni a taky loni,

 přines ji náruč těch růží planých

 na kraji lesa natrhaných.

Ty plané růže ty krásně voní

 víc než ty šlechtěné co dal ji loni,

 zase se píchl o růží trny

 stejně jak předloni a taky loni.

 

A kapka jeho krve k zemi se skutálí

 a druhá za ní,co obě dělaly?

 Země se po nich tichounce zavřela

 obě ty kapky tam klíčit nechala.

Teď na kraji lesa rudé růže kvetou

 jsou plané,ostatní tím pletou,

 vždyť barvu mají rudou  jako krev

 a kolem těch růží roste zlatý mech.

 

 Dnes zase přijel na svém bílém koni

 se slovy lásky a jak moc touží po ní,

 ona mu řekne „i já tě chci,miláčku“

 tak veď nás dál,bílý koníčku.

Ona i on láskou tak vzpláli

 na koni se líbali na koni se objímali.

 Ten s nimi na hřbetě pomalu kráčí

 a plané rudé růže se za nimi stáčí.

 

 Z každého květu slza jako perla spadla

 a pro ty dva zamilované 

ani růže planá už nikdy neuvadla.

 ~~~~~~~~~~~~~~~