žně

řídím žací stroj a je mi mile
volantem otáčím nahodile
tak jak se srna či divoké prase
do stran rozbíhá

sám na evoluční špici
drtím kukuřici a za mnou brázda
široká se chvěje
otvírá cestu pro průchod k lesu
z beznaděje

dneska se chystám vzít si práci domu
polem lesem kolem silných stromů
z dálky už vidím naše plaňky rudé
tvojí tvář

dopřeju pístům rychlejšího chodu
z bazénu vylézáš v očích vodu
ve tváři výraz plný děsu
motor si přede já se třesu
sklizeň začíná

něco mi spadlo do klína snad ruka
lopatky žací mají pré
no nestihlas to srdce mé mi puká
když drtím tělo prolezlé

jen toho bazénu je mi líto
měl jsem tu modrou barvu rád
nemělas do něj holka moje
ty svoje kunčafty tajně brát