v dešti

v dešti sama křehká
tak promočená
a já ti rukou na ramena
chtěl jenom najevo dát
že nemusíš smutně stát
že jsou i místa kde je sucho
tak mojí ruku uchop
a neměj strach
misky vah mých jsou vyrovnané
a na každé z nich úsměv
plane oheň v krbu
vyčaruje klid

med v čaji líně klesá
ode dna stoupá
a tobě z teplé deky
kouká jenom nos
jsem bos v té horké chvíli
bez náznaků
nacházím nahodilé pohledy
tak svůdné
ztrácím ohledy
a ty ve své kráse celá
náhle stojíš tak smělá
a já se chvěju
ne však zimou
čas zpomalí a jeho střípky plynou
překrásnou mozaikou doteků
výkřiků a tichých slůvek
a tam kde ostych vládl
zvolá cit

ta noc se zdála nekonečná
splynula těla v sousoší
mramor vždy chladný poznal žár vášně
nikdo neruší
a tak ta chvíle okusila
čekání na den kdy zas žila
poznala co je lidství
touha. ..

náhle je slunce v plné síle
jsi klidná ve snech toulavá
shodím ti pramen vlasů z čela
to se nestává
abych namísto probuzení
cítil chvění
potřebu líbat tvojí tvář
na polštář růži
nezapomeň
že déšť nás spojil v jeden
celek co v čase schován
bude žit

odcházím s pohledem do tvých očí

zavřených

a přesto jejich odstín navždy

budu znát