Můj Anděl

Můj Anděl

Na polštář hlava dopadá,

přemýšlím, jak to s tebou vypadá,

slzy mi stékají po tváři,

samota ve mě smutek vytváří.

Kdybych tak mohl být teď s tebou,

místo toho mě prsty zebou,

vzpomínám zhluboka na krásné chvíle

- oči jak kaštany a ruce bílé.

Vlasy tvé - hebké na dotek,

jak bource kukly zámotek,

a slova jež barví tak libý zvuk,

kterýžto nemožno slyšeti z luk.

Půvab - to malá věc z celé tvé krásy,

když se ptám na tebe venkovské chasy:

"Milá a hodná, pán bůh ji chraň!

A ty, mládenče, se jí pěkně straň!"