Před spaním.

Když večer ulehne
a hlavu na polštář skloní,
jen ona ví co hlavou se ji honí.
Jak po nebi mraky
myšlenky hlavou táhnou,
nechce ve spánku přijíti o žádnou.

Svíčku si zapálí,
aby den prodloužila,
každá ta myšlenka
je jejímu srdci milá.
Myslí na všechny co ve svém srdci nosí,
At' očka se nezavřou ten plamínek prosí.

Plamínku hřej a teplo ji dávej,
myšlenky její z hlavy neodháněj.
Krásné jsou chvíle kdy sama s nimi leží,
jak nekonečný příběh hlavou ji ted' běží.
Snad jen ty chmurné at' z hlavy odletí,
než z křídly noci zůstane v objetí.

Noc už svá křídla,
nad ní rozprostřela,
ona však stále zasněná je zcela.
Snít bude ještě než přemůže ji spánek,
svíčku až zhasne jejího dechu vánek
Spí-co asi bude se ji zdát?
To přece nikdo nikdy nesmí znát.