to dáme

kolik je potřeba rozchodů
bez důvodů
hodin mlčení
hádek
v nichž vítězí jen poražení
a do ticha zní pláč

kolik slov co vzít se zpátky nedají
kolik slz
potají
nad jednou fotkou
vzpomínkou letní

počítej se mnou

to dáme
ten obraz dávný pokládáme
do rámu zpátky
napnout plátno jen

stačí
aby den
zas kolem osy
a tím správným směrem
šel
(a nikdo nebrečel)

jednou jsem četla na mořském dně slova

nelitovat
svých činů
i těch pošetilých
co nás utvářejí
po kapkách
nám při odlivu znějí
a měsíc zhlíží

netečný