391. Nebuď mě
391. Nebuď mě
Mezi náhrobky mrakodrapů
následuji závoj větru
tvých šatů
a náraz do mýho bouráku
z boku
v plný rychlosti
fakt nebylo fér
ta silnice už byla uzavřená
C L O S E D
chápeš?
tak mě nebuď
Rozpouštím se ve dveřním rámu...
a zase se budím
bloudím mezi živými ploty
a překážkou je cihlová stěna
zručným mistrem postavena
svítá...
...ale kde vlastně
nemohu zastavit tu velkou vlnu
masu vody protékající mým tělem
napůl jen mokrým
ale stejně tuším
že to bude jízda
tak mě nebuď
nebo zemřu
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
na zbytek dne mám o čem přemýšlet :)
19.01.2013 12:08:45 | muchomůrka bílá
tahle se mi líbí...ale líbilo se mi jak jsi psal dřív...teď mám často pocit umělosti, víš? Ale téhle tvé básni věřím...
19.01.2013 11:58:29 | Miriska
Fakt? toho jsem se bál, že když budu zkoušet v nových kabátech, už budu mít jakousi nálepku a nebude to bráno...no uvidíme.:-)
a dřív, to je kdy?
RM.
19.01.2013 13:20:00 | Robin Marnolli
Tak abych to uvedla na pravou míru :-) Nejde mi o styl (o kabát dle tebe), ale jen mi některé tvé básně přijdou jako příliš promýšlené a méně procítěné. Starší tvá díla (ať už svázaná či rozvázaná) jsou prostě srdcovky. To je můj pocit a mohu se mýlit :-D
19.01.2013 16:53:36 | Miriska