410. Snad naposled
410. Snad naposled
A tak zas tahá nitky...
Koukám na mladýho kluka
jak jí oči srká
a těší ho její příjemnost
jak procházel by
sadem třešní kvetoucích
A city horoucí
pečlivě utajené
přece ale čteny
okem zkušeným
jen budoucnost...
otazníkem
Hraje si s tím pážetem?
Nebo je to čest
plna citu
v koloritu
srdečních bran...
Jen křídla vran
vidět nechci znova
tak snad naposled
už opravdově
ten cit spadne pod kola
Komentáře (11)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Čiší z ní sympatické zaujetí... :-)
10.06.2013 19:37:17 | Amonasr
jen zkušenost z poznání určitého člověka... :-)
10.06.2013 20:05:43 | Robin Marnolli
Mně se ale na Tvých věcech právě líbí, že se v nich odráží Tvůj hodnotový žebříček - to je právě ta mně hodně sympatická "zaujatost"... :-) A nelichotím - lhostejnosti a cynismu už je totiž kolem nás jinak víc než dost... ;-)
10.06.2013 20:45:07 | Amonasr
tak to sím cynismem a lhostejností souhlasím, i když teď jsem koukal na povodňové reportáže a některý lidi pěkně pomáhaj :§)
10.06.2013 21:03:30 | Robin Marnolli
To naštěstí jo... Ale když už jsme u povodní - poslouchal jsem v rádiu nějakého psychologa a ono to má několik fází. Této počáteční fázi se říká "líbánky", kdy lidé a instituce spontánně a nezištně pomáhají, atmosféru vytvářejí i média ap. "Líbánky" časem odezní a poté sousedé i instituce otupí a ochota pomáhat vyprchá. Takže postiženým radil, aby se snažili té pomoci i od úřadů co nejvíc získat ještě v období "líbánek", protože až odezní, každý už se pak na ně vykašle... My lidé jsme asi taky nějak naprogramovaní... :-))) A obloukem hezky zpět - Tvé básně mají potenciál období "líbánek" v lidech prodlužovat... ;-)
10.06.2013 21:37:02 | Amonasr