Jsi květina trčící z vázy
vlasy spuštěný k zemi
někdy mne pozoruješ
jako dřevěná žirafa
a mne táhne magnet
na dvoumodré dveře
vedoucí do tvého bytu
Máš tam útulno
polici plnou plyšových stvoření
pojmenovaných po mě
a překříženou vodu
(...jak rád ji pumpuji ze studny)
A stěnu plnou červených rámů
i k ránu oheň v krbu
a peří místo vlasů
...poletím s tebou
a budu odměřovat na metry
všechny ty báječný chvíle
(a dám je k nohám svojí víle)
víly jsou fajn..
a nejlepší na nich je, že ráno zmizej samy a člověk je nemusí vyhazovat...
06.02.2013 15:00:14 | Joe Vai
Uhrančivě pitoreskní, budící ve mně dojem téměř hmatatelně vizuální melancholie, soukromý magický svět jak vystřižený z Amélie z Montmartru...
Dokonalost v těch nejsytějších barvách jemnocitu...
Klaním se a děkuji za nádherné počtení :)
06.02.2013 13:54:13 | Ollie
taky že jsem melancholik:-)
děkuji za pěkný komentář, potěšil.
RM.
06.02.2013 17:10:16 | Robin Marnolli