Jan Pudař

Prosím, jen chvíli, postůj se mnou

a popřípadě ulehni

nejsem z těch, co si ruce nemnou

ač je to lehce přízemní

leč pud vítězí nad předsudky

a nenechá mě vydechnout

je na počátku vždycky prudký

než už už se zas trhne z pout

mám napilno, vždyť žijem jednou

co nestihnem, to propadne

tak pluji řekou nepřehlednou

co není jenom pro vadné