Lotosový květe...

Na hladině řeky smutku pupeny lotosu raší.
Trápím se. Stýskám si. Po blízkosti Vaší.
Po kráse a vůni svěžího lotosového květu,
co potěchu dává mně a snad i celému světu.
Dvě kapky stékají po listu. Snad že by slzy?
Z očí mých? Ze stesku? Ale doufám, že brzy
osuší mi ty krůpěje vánek z Vašeho dechu.
Tam u květu lotosu. Tam na břehu z mechu.
Tam k lotosu přivonět snad budu smět zase.
Přivonět. Netrhat. Ten květ v celé své kráse
zas uchopit do dlaní a tisknout si k tváři.
Kdy bude to? Prázdno je v duši i v kalendáři...