nejdřív se zdá tak hluboko, ale jak hladina se blíží

výkřik
do ticha budoucího probuzení

snění
osamělý příběh bez lásky

otázky
prší o parepet těla ničí

příčí
se ti jenom pouhé pomyšlení

pění
hluboká řeka pod nohama mýma [chystám se skočit]

čím a
jaké najdeš vysvětlení když už letím čas už není slova marná

blahodárná
hladina mě přijme ta náruč všech našich nadějí

raději
sedíš a překřížené nohy tvé tak jako pokaždé koloběh ničí