Ostrov Henrietty

K ostrovu Henrietty od jihu mířím
již vidím mys lomen pod pravým úhlem
jak křídla andělská porostlá chmýřím
zmrzlých polibků v aranžmá podlouhlém

příbřežné páry z tříštících se ledů
mizí v ní, aby se posléze znovu
změnily v lavinu se rty kupředu
našpulenými poněkud k proslovu

uvítacímu, svůj zrychlil jsem krok a dech
čím blíž, tím hrozivěji skály bílé
vypadají, křeč je nezřítí, na zdech
promrzlých můj dlouhý stín lne zdvořile

proč mám v neutichajícím dni usnout
chce-li se mi zjevit šílenství bílé
ve svatebních šatech, nechám pot uschnout
nahý, ať zbělám.. v stadiu pokročilém