vědomí hrdlem přesýpacích hodin prošla tvář

/

/



přesypem hlavy své
nápady
touhy
vzpomínky

do jedné

protřepem na obou koncích
za husté vlasy spolu
bez míchání
do drdolu

na jedné čáře společného snění
kde žádné slovo nutné není
kde ticho mluví
za nás oba
skládá slova
významy si tvoří

společným ohněm hoří
vědomí

jen jeden stín
dvě stopy v čerstvém sněhu
o něco delší
snad že asi v běhu
na místo kde se
spojení
to pevné navždy nezmění

pro jedno ze souladu vzešlé

znamení

/

/