Dívka s hobojem

Na pláži hrála dívka na hoboj

Snad odvál ji vítr, spláchl oceán

Ale já stále slýchám ji

hrát ve spaní.

 

Poté prošla pláží a vlezla do vody

a hoboj zůstal ležet v písku

Chtěl bych jen jednou sám

poznat ji blíž.

 

Byla tak zvláštně zasněná

a chtěla možná plakat sůl

Tu sůl, co se během noci promění

na mořský korál.

 

Snad podmořský svět lákal ji velice

A chtěla ho blíže poznávat

Proto odešla, odešla za sluncem

k srpnovým červánkům.

 

Když se slunce ve své krvi vykoupá

A přetrhá své citů pavoučí sítě

Chytí snad rybář dívku s hobojem

do svých pastí.

 

Poznám blíž tu krásnou mořskou pannu

až se zrodí z běloskvoucí pěny

A bude každou noc - nikoli z plezíru

narážet o skály.

 

Změní se v moře, změní se ve vzduch

Budu ji dýchat a topit se v ní

Snad někdy příště, někdy jindy

o ni Boha poprosím.

 

Nikdo nehraje v noci už na hoboj

Jen snad tišší mořští delfíni

Vídají dívku se šatem zelenomodrým

Jak létá v oblacích.

 

Tak sbohem.......

Někdy........

Někde..........

Dívko má.......

S hobojem......