Podzimní procházka

Procházím se po předměstí

s trochou deště v zádech jen

Závidím mu - ten má štěstí

- podzimem je opojen ...

 

Procházím se tichým sadem

v duši šumí listoví

V klopě saka svůj diadém

který už víc nepoví.

 

Vlhký vzduch si píseň brouká

v mlze těžko najdu sen

Z keřů, z růží podzim kouká

zdá se býti unaven.

 

Na lavičce počkám chvíli

jestli přijdeš náhodou

Budem' si hrát na motýly

co květinu dobudou.

 

Procházím se rušnou třídou

zvuky aut se nesou v dál

Na výlohy píšu křídou

že bych Tě rád miloval ...

 

Snad ve světlech semaforů

možná v čajích tichých dam

najdu k tobě metaforu

nejhezčí - tu uvítám.

 

Procházím se kolem vody

v touze jsem až do pasu

Chci Ti dát - ač je to z módy

rudou růži do vlasů ...