šeptal jsem do míst, kde bývala tvá tvář

.

.

.

.




a kolem nic
a nikdo kdo by chápal
co se děje

že každý začátek
ke svému konci spěje

to bylo tenkrát ..

krásné svítání
a smích se lámal v kostce cukru
v omamné vůni káv

padal jsem světlem
do náruče ticha
jak vlna spěchal hladinou
strhával květy
malé keře
stromy

přání je první nádech touhy
krok odvážný

nesměj se mi
mužů tu stát
klidně zmoknout
o deštník bez plátna opřený

o tvojí krásu

jen ty tvý city zavřený
mě matou