Déšť

Po pullitru červeného vína

osamocen ve svém nic plus nula

oknem se dobývají tisíce kapek

bubnují své SOS

a já jim neotevřu.

 

Proč?

 

Cítím se starý

milovat se s nimi nahý

na posečené louce

nemám důvod

jsem zklamaný sám sebou

neslyším to srdce co bych chtěl

nemám původ

ani chuť

ani hlas abych písně pěl.

 

Déšť ustal.

 

Za oknem už jen občas bum bum

zní mi to jako rum rum

já však miluji víno ve dvou

něžně a lehce

proč ležím sám

ve svém pidimezonetu

nohy studené od hliníkových schůdků

proč mne láska nechce.

 

A zase bum bum.

 

Večer vlahý

čistý vzduch

jdu za nim ven

jaště trochu prší

je teplý jarní den

pár kapek co se tříští po dlouhé pouti o mé tělo

miluji se s nimi nahý.

 

Tělo to chtělo.