Dívka s hranostajem

Spíš

ve spánku tiše hladíš svého hranostaje

a doufáš, že neprobudí Tě z krásných snů

ze snů o bílé lásce.

Spíš

a z rukou Tvých voní pár šťastných dní

a rostou v nich květiny a raší v nich jaro

stejně jako Ty rosteš do krásy.

Spíš

a za okny tepe všední den jako jindy

Tvému hranostaji závidím, že může být s Tebou

že je s Tebou celý den i noc.

Spíš

já sedím v křesle v pokoji zase sám

sám s tichem a milou vzpomínkou

na Tvé hnědé vlasy a vůbec - na Tebe celou.

Spíš

a hranostaj se svezl potichu na mramorovou zem

chtěl bych hladit ho spolu s Tebou

- třeba jen tak obýváku spolu ve dvou.

Spíš?

Tiše ještě spi, má bílá vílo

pohlaď za mě hranostaje svého

ať je ráno silnější než noc.