Ženě z podobenky

Hrot svého plného prsu naoko halí,
skrývá za doplněk ze slunné CROATIE,
jenž její vojáci do bojů nosívali,
okázale – jako Pařížané ASCOT TIE.

Hebká látka s pruhy, bez velké nadsázky,
podobá se hbitě plazícímu háděti,
jež tiše proplouvá mezi dvěma oblázky,
aby scenérii opustilo vzápětí.

S uzarděním přiznám, chci být tou kravatou,
jež sevřená je mocně dvojicí bujných vnad,
za nimi běžel bych i necestou zavátou,
zakoušel trýzeň, palčivou bolest ba i chlad.

Ženo z podobenky,ty, jež voníš mátou
v náruči tvé žhnoucí, já toužím pookřát...