Anotace: a do očí jí..oči své..
úplně znavená
po třech tak lahodných
pod sluncem v myšlenkách
do snu se topí
odteklo mnoho vod
listí se sneslo v zem
a čas je na slovo
stále tak skoupý
nad párou z horkých zrn
po cestách do časů
kde dřív se snadné tak
jak tenkrát zdá
pár slov se vymění
za tiché pohledy
poslední myšlenku
s níž se usíná
co bylo může být
jen v moci vlastních snů
tam nejsou hranice
nač meze klást
chceš - li
tak vzpomínej
ponoř se ke dnu až
tvá touha začne tě
popravdě mást
Píšeš s vyzrálým nadhledem a přitom čerpáš zevnitř, zaujatě... Tvé věci nechávají stopu...
08.06.2013 00:28:45 | Amonasr
Moc si tvého komentáře vážím..je to něco, co neovládám, ale moc mě to baví ;-)
08.06.2013 00:37:59 | přechodná záležitost
Jsem rád, že to dokážeš ocenit. ;-) Nepíše se mi to totiž úplně snadno a lehce, ale když je silná věc, tak se slova nakonec odněkud vynoří... A to mě pak taky baví :-))
08.06.2013 00:45:45 | Amonasr
Mě se vlastně slova také vynořují..hned jak najdu nějakou pěknou větu, začnu je nabalovat o ono to nějak dopadne;-)
08.06.2013 01:11:01 | přechodná záležitost
Tak to máme úplně stejnou metodu :-)) Nejsložitější je pro mě přetavit základní motiv (myšlenku, atmosféru, pocit) do první věty a pak už jsem jen zvědavý, kam až mě to dovede... Ta první věta je naprosto klíčová a podle toho, jak se povede, tak dopadne i celek... ;-)
08.06.2013 01:57:49 | Amonasr
jedna z těch nejkrásnějších od tebe :-)
08.06.2013 00:23:54 | Miriska