Nebeská dívka

Vím, že jsi potají po nocích lepila na noční oblohu hvězdy
z papíru vystřižen náramný měsíc a z lepidla slepená lepá to luna 
Vím, že jsi snívala o žití v edenu, o lásce bezedné a Berlíně bez zdí 

byla jsi nevšední, byla jsi naivní
byla jsi krásná!

Vím, že jsi potají po nocích lepila na noční oblohu slova
nebesa křižoval meteor z metafor a z anafor roje vesmírných vět

Vím, že jsi snívala o žití na zemi, kde by se snášel jen cukrový sníh

byla jsi zasněná, byla jsi rozmilá
byla jsi krásná!

Vím, že teď potají po nocích pláčeš na noční oblohu slzy

a zíráš nahoru na hvězdy bledé, v které už nevěříš, na černé pusto

Vím, že jsi snívala, když já ležel vedle a potaji jen snívával v tebe

v dívku tak tajemnou, v dívku tak moudrou
jak samé to nebe...