Poustevník a Víla

Žil kdysi poustevník,
hluboko ve hvozdu,
potravu hledal si,
v trnitém porostu.

Od svítání do soumraku,
modlil se a postil,
z ducha svého čerpal sílu
a měl stále dost sil.

---------------------------

Jednou v noci
o půlnoci,
spatřil lesní vílu...

Tančila po špičkách
na paprscích měsíce,
tak krásně,
tak lehce.
(věřit se to nechce)

Tvář pokrytou nachem
vlasy pak hvězdným prachem.

Pomatený poustevník,
rozběhl se za ní
zmizela v tu ránu víla
jako mlha raní...

Byl to sen či vidina,
přelud nebo zdání,
byl to přízrak skutečný,
či jen zbožné přání?