Večerní vzpomínání

Vzpomínám na ten čas

kdy sedával jsem u tvé vily v zahradě

a čekával až přijdeš

a já spatřím alespoň tvůj stín jen.

Harmonika zdáli zněla

a západ se už zvolna chýlil

seděl jsem v obleku a trochu zadumán

na zahradní židli, stromy k básni inspirován.

Vzpomínám na ty doby

kdy hrál jsem ti na klavír v podzimním parku

a listí padalo na provlhlé klávesy

snad také chtělo slyšet tónů pár.

Pak nastavilas mi ruku

a já tím parkem provedl tě v nočním chladu

a vzpomínal, jak, když jsi byla dítě

potkával jsem tě na dětských procházkách.

Nechci žádný sentiment, ale rád vzpomínám

vzpomínám na tvůj dech, tvůj šat, na hebkou kůži

kterou jsem tak rád na tváři a na čele líbával

a hladíval s přáním tím, že to neskončí.

Už nejsi, už není nic, jsme moc dospělí

nelituji, že tady nejsi, nelituji ničeho

Jsem rád, že v paměti tě mám

Jsem rád, že v paměti tě mám...