Šperk

Dostala jsem věneček ze zlatého kvítí,
není prý zlato jen to, co se třpytí!
Věneček mi byl velký na hlavu,
tak mi ho zapnul jako korále,
pod mé vlasy zezadu.

Pak oči jeho na mně zálibně spočinuly,
tak nějak zvláštně se přitom zarosily,
ten zlatý šperk tvé hrudi náramně sluší,
tak moc, až mi z tebe hoří celé uši!

Kdepak jsi můj milý to zlato vzal,
zlatnictví jsi vyloupil, či Banku udělal?

Stačilo přece na louku vyběhnout,
složit své kosti na zem, do trávy usednout.
ze zlatých pampelišek věneček udělat,
a z tvé krásy se pak moct do rána radovat!