7 pádů

Jsem pod vlivem,
snad začnu pít i víno,
což je s podivem,
má milá Karolíno,
Ty jsi příčina
této mé nerozvážnosti,
neb chci u vína
trávit večer v Tvé přítomnosti.

Jak smyslů zbaven
vytrhal bych kytky i s hlínou
a utíkal ven
za kudrnatou Karolínou,
vzal Tě na Petřín,
do země cvrčků a bělásků,
každých pár vteřin
bych Ti v duchu vyznával lásku.

Chytit za ruku
a jen tak se toulat hodiny,
líbat na krku
a cítit vůni Karolíny,
lehnout do stínu
a povídat si o nesmyslech,
mít z toho psinu,
užívat si úsměv na Tvých rtech.

Pak unavená
s hlavou položenou v mém klíně
usneš schoulená,
co asi zdá se Karolíně?
Hned jak jediný
lísteček pohnul by se větrem,
místo peřiny
přikryl bych Tě svým žlutým svetrem.

Z Tvých dlouhých vlasů
hladil bych každou kudrlinu,
tu spící krásu,
mou nejhodnější Karolínu
nesmí vzbudit splín,
tady už končí všechny žerty,
k mému srdci pin
získalo Tvé znamínko nad rty.

Vím, že neměl bych
tvářit se čestně a nevinně,
je to těžký hřích
smýšlet takhle o Karolíně,
veškerou vinu
přijímám na svá křivá záda,
vědom si zločinu,
kterého si mé srdce žádá.

Tak už se nemrač,
já vím, že umíš být i jiná,
nemáš ráda pláč,
tak buď veselá Karolína,
omluv mé činy,
tiše Tě mé svědomí prosí,
neboť květiny
Ti někdo jiný už dlouho nosí.