Básně pro JASNU, JITKU a NADĚŽDU

BÁSEŇ PRO JASNU

Jasno, má milá,
jsi bludička,
co v hustém lese zabloudila?
Či snad víla,
co v svitu luny věnce vila?
Nebo krůpěj rosy,
co se v trávě
(kde jsem k ránu chodil bosý)
j a s n ě zatřpytila?


BÁSEŇ PRO JITKU

Ani kytka, ani nitka,
ale milá paní Jitka!
Je to dáma krev a mlíko,
nosí květované triko
(a moc jí sluší!).
Na hlavě má copánky,
chodím za ní do banky.
Tam mi dává penízky,
aby bylo na řízky.
Když k ní přijdu na návštěvu,
dá mi na vše velkou slevu.
Je to velká bojovnice,
znamením je totiž lvice.
Prstýnek má z mosazi,
žádnou srandu nezkazí.
Proto ji mám rád -
jako kamarád.
Všichni známí, co ji znají,
tak ji rádi objímají.
Paní Jitka hodná je,
jistě přijde do ráje.


BÁSEŇ PRO NADĚŽDU

Naděžda je hvězda,
která se mi nezdá.
Našel jsem ji časně zrána,
hlídala ji černá vrána.
V stéblech trávy třpytila se,
jako slza na mé řase.
Zvedl jsem ji, pohladil,
pak do mlhy zabalil,
a poslal zpět na oblohu,
aby byla blíže k Bohu.
Tam, kde nejsou mráz a sníh a závěje,
a kde sídlí andělé, co vědí,
že Naděžda je -
n a d ě j e.