Před mnoha lety ...

Neptáme se komu zvoní hrana.
Jen my víme, co bývalo tehdy mezi náma.
Dějepis vykládaný Tvým hebkým hlasem,
pro mě býval hřejivější než bílý čaj s medem.

Pak hlas školního zvonku
třičtvrtě hodinovou pohádku ukončil.

Kamarádství i mimo školní budovu žilo.

.
.
.