Proutek

Drazí neviditelní přátelé vytříbené klaviatury,
Utkvěle otevřete oceán zpusta melodií tříd,
Nechte plamen sounivě z hlubin vříd,
Z plazmatických jader Léthé, třísné nátury.

Vyšlete odkaz polibkem svitnělým,
Až na kost rtů, ať stoupáme spolu,
Vpřed unášeni v neztišitelném bolu,
Mlčícím mléčným proudem pryštělým.

Svíjejme peřin zátiší pramenů v hrobě,
Od vláčků kolébek vln rozbřesků,
K platanům hřmotu švých blesků,
Svítavě mřících kamínků v Tobě.

Nechť vášeň nezcizitelná, jest nebeskou,
Hrdou a krásnou, mateřskou pěst českou.