Fíkův den

Půjčím si na dnešek pár očí od Fíka,
(myslím tím našeho dvorního mazlíka),
abych se na svět kouk´ z kočičí výšky,
prolezl zahrady, kůlny i stříšky.

Misku bych uctíval, jako dnes bankomat,
hladovejm sýkorám nabíd´ bych zimní byt
(teplej a útulnej – račte se přesvědčit!),
…jenom ta práce pak peříčka vykašlat…

Co je dnes v programu? Á, dlouhé slunění!
Sluníčko lednový je spíš jen placebo…
Nachytat paprsky je víc než umění,
válím se než packy pořádně zazebou.

“To je dost, votrapo, že už se šineš dom!”
…navenek zní to jak mňoukání vítací…
Jen tak se protáhnout, decentně škrábnout strom,
a honem večeři, člověče domácí !

“Škrrrrr”, drápem o dveře, honem teď musím ven!
Co kdyby zatím se zahrada změnila?
Postý si očuchám chcíplýho motýla…
…otáčím a jdu spát – takovej dlouhej den !

(oči vracím majiteli)