Patina z podobenky

Ženo s přimknutými víčky
záhadná bytosti žhneš pohledem
žádný odolat ti nedovede
já
na pokraji
zatím nejsem sveden...

Rád bych bloudil tvými taji
v úrodném klíně
mezi vznešenými hroty
stoupat
i ochvívat
k místu spět
z něhož není návratu
závrať
zázrak
chceš-li
zatrať poetu!

Tvé kypící vnady
v lesklém korzetu
stal jsem se jedním z mnoha
otrokem iluzí
vzlety a pády

Již vím co jsou plody ze zahrad rozkoše
tys v dálavách
pachuť v ústech zbyla - moruše
pronikla jsi mi tělem
vstoupila též do duše.

Mnohý zakoušel nektar tvého květu
přec gesty vábíš další
vznešená jeví se chůze tvá,
byť za tebou tóny kupletu
mít tě tak večer
za cenu nesvobody
konat láskyplné zteče.

Sny rozmetány
dohasínají v torzech
já však nepřestávám
obdivovat podobenku ženy
její archaický korzet.