Zlatá rybka

Tak někdy možná stane se,
utíká večer na plných notách,
srdce se se slzou nesnese,
a drahý odpustek běží mi v patách.

Nestrádám smutkem pro svou nahotu,
oddán a nahý tu před tebou stojím,
a čekám že vyplaveš opět na hrotu,
ztratím se v hříchu - toho se bojím.

Co ve vánek promění vlasů tvých šál,
rozsvítí oblohu jediným slovem,
co sluncí vyjde nad špičky skal,
než objeví láska se před starým domem.

Rozezní zvony jak ústa tvých strun,
vysype slánku do čajové misky,
po moři vydá se pomalý člun,
a hněv se rozpadne na malé třísky.

Poprosím nesměle o tisící dotyk rtů,
a s jistotu zbořím poslední zeď,
společně vyběhneme do našich snů,
za ruce se vydáme opálit pleť.

Hedvábí položím na sladkou vůni,
krása a touha mi štěstí přinese,
a láskou zaplní bezednou tůni,
tak možná někdy stane se.