Nahota ti sluší.

Víš,jak nahota ti sluší?
Když máš nahé tělo i duši,
kompletně vysvlečena,necítíš splín.
Jen dlaněmi zakrýváš svůj klín,
chováš se cudně.

Andělé jsou zmateni,němí,hluší,
ač bílí,závistí blednou.
Jen tvář každému jednomu zrudne.
Prvotní hřích prožít!
V nekonečném čase alespoň jednou!

Když odhalíš svou přirozenou krásu,
stávám se dravcem,deroucím se k masu,
pln touhy krev kořisti pít.
Vrhnout se vpřed,zatnout v tělo drápy,
ukojit zhýralé pudy.

Znáš cestu,ukážeš mi kudy
se mám dát.
Sám se sebou musím se rvát,
když uvolníš ruce.
Vyschlé hrdlo,bušící srdce,
tělo vychází v ústrety.

Vášeň stejná,jako před léty,
vyrvané vnitřnosti,myšlenky prázdné.

Kam se to řítíš,ty starý blázne?
Jen pro to tělo,co uspokojit chtělo?
Pro trochu touhy,pro okamžik pouhý?
Pro uspokojení svého ega?

Tvé nahé tělo mi spát nedá.
Víš,jak nahota ti sluší?
Jsi v ní přirozená,
dokonalá žena,
která mne pokaždé
vzruší.