Pár řádků pro dívku, tajně, bez podpisu

Tak nějak ani nevím,
proč tohle dělám.
Sám sobě se divím,
že ke stolu si sedám.

A píši ti,
natolik zbrkle, nenadále.
Odhodlával jsem se stále.
Věřil jsem, že jednou uchopím
pero a papíru list,
a že touto cestou se pokusím,
něco málo ti říct.

Snad se ti líbit budou,
moje doufám vlídná slova.
Snad smyslu nepozbudou,
a já časem napíšu ti znova.

Trochu se stydím,
Ale vždy když tě vidím.
vypadáš, tak krásná, plachá, svěží.
Jak nespočet květinových věží.

Procházíš se pomalu,
lehoučkou chůzí mladé laně.
Vidím tě jen po málu,
ale ty chvíle.. těším se na ně.

Troufám si tvrdit,
každý mi to musí stvrdit.
že i člověk, co tě nezná.
Hned pozná, jak jsi něžná.

Taková krásně se usmívající,
nebojácná, rozkošná slečna.
Neskutečně okouzlující,
pohádková, přesto skutečná.