Kola vlaku

Slyším kola vlaku.
Úsměv na tváři mám.
On vystoupí
a já mu pusu dám.

Naše prsty
se proplétají.
Dva zamilovaní
se objímají.

Lehké doteky
a dlouhé pohledy do očí.
V tuhle chvíli
se kolem nás svět točí.

Veliká radost
a štěstí.
Nic není kolem nás.
Jen stromy šustí.

Jako minuta
je hodina s ním.
Být spolu pořád,
o tom sním.

Slyším kola vlaku,
který jede pro něj.
A on jen říká:
,,Neplač! Jen se směj.''

Tečou mi slzy,
srdce se svírá.
Vždy, když odjede,
zbyde ve mně díra.

Cítím prázdno,
cítím se sama.
Od slz mám černé tváře,
nejsem dáma.

Slyším kola vlaku
a průvodčí pokyn dává.
A poslední, co vidím, je,
jak z jedoucího vlaku mává.