Vzpomínky

Myšlenku na jazyku mám,
trpkou, ale přesto vzácnou,
opět, opět stojím tam,
kde to bolí, pálí.

Sedím, slzu v oku mám,
chci zase stát tam,
tam, kde mi bylo dobře,
v náruči,
kde bylo mě útočiště.

Vzpomínka, to je to, co mě bolí,
ničí, trápí, k pláči dohání,
sedím, slzy po tvářích se koulí,
pláču, chci tě zpátky!

Kéž bych mohla,
změnit tu osudovou chybu,
tu chybu, co zavinila,
že jsi mě opustil.

Opustil, nechal zraněnou,
schoulenou v koutě,
opustil, nechal zničenou,
umírající v sobě.