SVÍTÁNÍ

SVÍTÁNÍ
Noc už ztrácí svoji moc,
ptačí zpěv jde na pomoc
probuzení prosycenému rosou
na chomáčcích pavučin…

Už poslední mizí temnoty stín
a slunečný jas se usazuje
na očích, na víčkách,
jež marně se snaží odolat
a udržet nás v snách…

Vůni Tvých vlasů mám v polštáři
i dotyky jemné na tváři
a vzpomínky, radost, touhy…

Přikrývka lehce zvlněná,
co skrývala a hřála naše těla spojená,
když byli jsme jen já a Ty...

Zmačkané místo na matraci,
svědek němý perlících se našich těl,
milenců srdcí planoucích…

Stále silnější kosí štěbetání
a hrdliččino zvaní nemá pochopení
pro pozdní noci hrátky
a dlouhé spaní…
Nový den úspěch slaví…