potkávání

oči se vpíjí do lesku 

budoucích míst kam noha vkročí

hudba zní 

do uší 

do vzpomínek 

do procesu žití

až se touha vznítí 

 

a pak jen hoří pohár chutí 

a síla neznámá 

no jasně že nutí...jít a zakousnout 

se a možná zavřít oči

a už se neotočit...

 

prošlo se slunce oblohou

den uzrál do odlesku noci

a jenom cvoci by se nenechali zmást

tou krásou noční oblohy 

rychle na nohy 

do víru noci

 

potkal jsem úsměv na odlišné straně

vzpomínky

touhy 

odevzdaně pluly 

někde tam za louží

někde tam do minulých časů

díky hlasům

vím...

 

někdy

když vytržena

z myšlenek, tónů

úsměv tak líbezný

a je hned lepší den 

pak okouzlen a radost se mě drží 

 

a jen to přání jedno

ať se nepustí