Toulání večerem

Něžný větřík kolem nás

S vlnkami si jemně hrál.

Ten večer byl vzácný

Měl jsem tě u sebe.

 

Na noční hladině

Dvě světelné naděje.

Dva sloupy světla.

Byl jsem šťastnej

Má duše kvetla.

 

Proč vždy jen okamžik?

Co  rozplyne se jak ranní mlha.

Proč, bože proč? 

V hlavě otazník.

Proč je mi tak vzácná

 tvá něha?

 

Toulání večerem.

Nočním městem.

Bok po boku –

s ní.

 

Ten kouzelný večer,

s hvězdou nejjahůdkovatější

prožitý.

 

 

Dvě kočky černé.

Jako uhel, saze.

Němým svědkem

mé radosti v duši.

Štěstí co neunesl

bych ani v nůši.

 

 

Tenkrát ty kočky..

Vlastně byli tři.

Z nich však nejkrásnější

Byla si tam TY!

 

Věnováno ve vzpomínce  na krásný červnový večer..

20.6.2014