bás.pok.a6

Den za dnem se nám nazpět vracejí v srdci.
Blahobytný a bezstarostný nám se zdá zas k přebývání svět.
To v sadě skví se zjara první květ.
Já kupředu jdu, nedívám se zpět.
Sám sobě asi směl bych závidět,
kdybych svůj zítřek neznal.

Předpovědi počasí se mi věřit nechtělo,
překvapilo mě, jak moc potom pršelo.
Vše, co znal jsem, najednou pod vodou leželo.
Jako bych v tu uplakanou chvíli ztratil
budoucí lásku svého budoucího dítěte.
Už nemáte kam jít, přece půjdete!

Na ztemnělém nebi chybí hvězdná zář,
v obraze na hladině stárne další lidská tvář.
Položil dáreček jsem na oltář.
Za něj prý smíme spatřit svatozář.

Asi nemám nejmenší tušení,
kde teď jsem.
Prosím, pomozte mi.
I když mám nohy stokrát přeražené,
musím jít dál po této zemi.