Na růžích

Růžemi obrůstá
planeta Venuše
pahorky déšť zhusta
mlhou jak ve sprše

halí do sirných par
Sluncem neodkletých
opouští minibar
princ, jenž snů stoletých

les mečem pokácí
k Šípkové Růžence
popěvek broukací
doléhá umělce

v líbání, z pohádky
snad se mi to jen zdá
sok srazil podpatky
rytíř své rzi se vzdá

přízrak vzal za své hned
vypařím-li se s ním
nebude happy end
zuby nevycením

v novodobém stylu
vítězů nade vším
růžovým, od pylu
křovím, zbraň nevěším

na hřeb, dál kupředu
trn netrn, výš a výš
koulí za vůní jdu
- kdepak na růžích spíš?